Vesmírná stanice, volně lezoucí želva a setkání s Čechem, to vše na Floridě

Ráno vstanem a dostanem od milýho Indíka míchaný vajíčka a opečenej chleba k snídani. No spíš od jeho ženy, která neumí anglicky, tak se s náma ani nemůže bavit, zato obskakovat nás musí pořád. Je to takový staromódní manželství, kde chlap vydělává na živobytí a žena obstarává domácnost. Je to taková pravá indická žena. Chuděra.

Abychom nějak využili krásnýho apartmánu, v kterým bydlíme, rozhodneme se jít si ráno zaplavat do nádhernýho bazénu, kterej k domu náleží. Apartmán se nachází ve zvláštním areálu domů, kde lidi mají společnej bazén, posilku, prádelnu a tak. Celej areál je oplocenej, aby se tam nedostali ostatní lidi a vjezd je povolenej jenom na čipovou kartu a heslo. Docela dobrej systém sdílené ekonomiky, kdy si aspoň každej nemusí stavět svůj vlastní bazén. Místní lidi v bázénu nejsou, jelikož když to má člověk doma, tak mu to asi není tak vzácný, a tak máme bazén sami pro sebe. Užijeme si to do poslední kapky.

 Bazén u našeho domácího

Pak už naše auto míří ven z Orlanda směrem na Cape Canaveral, kterej je slavnej především díky
odpalovací základně vesmírných raket. NASA tam poměrně často vysílá astronauty do vesmíru ze stanice Cape Canaveral Air Force Station a na jejich stránkách se můžete dočíst, jaký mise se již uskutečnily a jaký kosmonauty teprve čekají.

Avšak to by nebyli Amíci, aby z téhle věci taky neudělali pořádnou atrakci a tak kousek od základny stojí návštevnický areál Kennedy Space Center. Protože já zas až takovej fanoušek vesmíru nejsem a času ani peněz nemáme nazbyt, rozhodneme se tuhle atrakci vynechat a pokračujeme dál v cestě. Pro ty, který to zajímá určitě doporučuju proklikat si webovky tohodle centra, kde můžete zjistit, jaký je aktuální vstupný, otevírací doba nebo třeba kdy startuje další raketa. Mimochodem ze startu vesmírné rakety se dělá velká show, na kterou si dokonce musíte pořídit vstupenky za asi 50$ v dostatečným předstihu.

Koule, kterou jsme viděli na mysu Canaveral

My ale zamíříme do Merritt Island National Wildlife Refuge, což je přírodní rezervace blízko mysu Canaveral a jdeme to tam omrknout. Je to tam fakt zajímavě udělaný, protože vzhledem k promáčenosti okolní půdy musí být všude udělaný tzv. board walk neboli chodníčky z dřevěných prken. Společně se stromama zvláštně porostlýma divným mechem a lijánama to tam navozuje vskutku pohádkovou atmosféru. Však řekněte sami.

 

 Pohádkovej les

Naší další zastávkou je Mosquito Lagoon - komáří laguna. Musím uznat, že svoje jméno nemá jen tak pro nic za nic. Do okola je spousta komárů a tak místo procházky absolvujeme spíš boj o to, kdo z nás bude rychleji zpátky v autě. Když tuhle lagunu opuštíme, Jirka řídí a já se dívám po všech čertech, všimnu si, že u krajnice si pochoduje jen tak z ničeho nic želva. Musíme zastavit, já si s ní udělám selfie a pak už můžeme pokračovat dál k Pine trail. Tam vidíme spoustu ohořelých borovic a taky kámošů komárů a tak neváháme a tenhe park opuštíme.

 

 Selfie se zalezlou želvou (ne opravdu to není jen krunýř)

Naše cesta teď směřuje do městečka Daytona Beach, kde navštívíme obrovskej bleší trh. Mají tam spoustu floridských suvenýrů a samozřejmě i nějaký vietnamský krámy. Prolezem to tam skoro celý a koupíme pár malých dárečků domů. Jeden z nich bych chtěla určitě vyzdvihnout a tím jsou napichovátka na kukuřici, který jsem viděla u Liz, když nám jednou dávala kukuřici na večeři. Navíc jedno stálo 25 centů, a tak jsme jich dovezli požehnaně celé rodině.

Napichovátka na snadné jezení kukuřice

Pak už jedem pomalu k místu našeho ubytování do města Fernandina Beach, konkrétně do části Amelia Islands. Tam máme domluvenej Couchsurfing u holky jménem Tiffany. Jelikož jsme dorazili poměrně brzo, jedeme se ještě podívat k městské pláži. Parkoviště je totálně plný a my nemáme kde zůstat stát. Jirka si ale všimne, že spousta aut stojí jen tak na kraji pláže, tak proč nezajet tam? Upozorním ho, že tam nestojí obyčejný auta, ale trucky s náhonem 4x4 a že s tou naší kraksnou bych tam rozhodně nezajížděla. Nedbaje mých rad, už se řítíme pískem kupředu. A najednou se dořítíme. Zapadli jsme. Přesně dle mých očekávání. A tak vylezu ven a rozhodnu se auto vytlačit. Ve vteřině jsou u mě další tři chlápci, kteří mi chtějí s mým těžkým údělem pomoct a tak společnými silami auto dostaneme zpátky na asfalt. Příště se třeba vydáme s Felicií na Rally Dakar...

 

Takhle se mi krásně podařilo zachytit, jak se převrací vlna

Pak už míříme k naší hostitelce, kde zazvoníme, ale nikdo nám neotvírá. Zkoušíme se jí dovolat a taky nic. Nevěšíme hlavu a jdem se tedy pešky podívat k další pláži, která je asi 200 m od domu. Je tam úplnej klid, slunce pomalu zapadá a vlny tam jsou opravdu dost velký. Nikdy jsem takový neviděla a proto je nadšeně fotím, jak se pomalu převalují sem a tam. 

 

No nechtěli byste tam bydlet?

Pak už se ale začíná docela smrákat a my nemáme kam složit hlavu. Telefony strašně blbnou, nechodí nám sms a zvonění je přerušovaný. Už pomalu přemýšlím o tom, že spát na pláži vlastně taky není tak úplně špatný, škoda jen, že nemáme alespoň spacáky nebo deky. V tom se však z mobilu konečně ozve nějakej hlas! Spojení je ale dost mizerný, každý druhý slovo nejde slyšet a každýmu čtvrtýmu nerozumíme. Tak si spočtěte, co z toho hovoru asi tak máme. Pak se najednou ozve: I will give you someone who speaks Czech a najednou je na drátě Viktor, náš rodný krajan! 

S naší hostitelkou Tiffany

Viktor je fakt supr kluk, řekne nám, ať jdeme do baráku, že Tiffany nechává vždycky otevřeno a dáme si sprchu a vybalíme věci, že pro nás za půl hodinky přijede. Sáhnem po klice, otevřem dveře a poměrně vystrašeně našlapujeme dovnitř. Celej barák je prostě volně přístupnej i se vším svým luxusním vybavením. No já se picnu, tohle by se v Česku stát prostě nemohlo.

A tak jak Viktor slíbil, za půl hodiny se objevuje před barákem, nasedneme k němu do auta a jedeme do místního baru. Tam už sedí mírně přiopilá Tiffany, kterou zrovna moc nezajímá, že by se měla strat o hosty, ale i tak je to parádní uvolněnej večer. Pak dorazí i Viktorova snoubenka Dane původem z Ekvádoru a míříme do dalšího baru na tancovačku. Víťa i Dane jsou oba dva moc milý, celou dobu si s náma povídají a dozvíme se, jak se oba dostali do Ameriky a co plánují. Kolem jedné ráno nás Viktor odveze zase zpátky k Tiffany a po cestě ještě koupíme na benzině piva, který tam nakonec až do tří popíjíme. Tiffany dorazí až bůhví kdy, takže my si v klidu usteleme na jejím rohovým gauči a s dalšíma skvělýma zážitkama ulehneme na gauč ke spánku.

Ubytování: Couchsurfing