Řízeni v Chicagu, Indiáni v Indianapollis a spaní jako na zámku

Ráno se Jirka vzbudí asi v 5, protože teď by v Česku bylo okolo oběda, takže by měl být vzhůru a měl by jíst. Já spím jako špalek a dospávám včerejší noční balení kufrů. Nicméně okolo deváté se konečně vyhrabeme a jedeme metrem na stanici Bluemont a pak jdeme ještě asi 2 km pěšky do půjčovny aut Hertz. Za přepážkou je velkej černoch, kterej s náma zařizuje všechny papíry. Ptá se nás, jaký chceme pojištění. Nějaký minimální je za 14 dolarů na den, což by téměř zdvojnásobilo naše náklady na auto. A tak se na to vykašlem a žádý pojištění nekupujem. Neplatíme ani za dalšího řidiče, což znamená, že musí celou dobu řídit Jirka. Samozřejmě se budeme střídat a já se taky budu celou cestu modlit, ať se nám nic nestane. Jinak jsme bez jakýchkoli servítek takzvaně v prdeli.

      

Naše kárka                                                       Veselý řidič

                                                                                               

Dostaneme modrýho Hyundaye Accent a milej černoušek nám ještě ukáže jak se otvírá kufr, nádrž na benzín a hlavně jak se s tím automatem řadí. Asi za 5 min máme školení za sebou a jsme připraveni
vyjet. Z půjčovny samosebou musí vyjet Jirka, jinak by byl asi průšvih. Já ho naviguju a je to teda pěknej zmatek. Asi po 10 minutách se dostáváme na silnici, kde vede 6 pruhů tam a dalších 6 zpátky Všeci zmatkujou a předjíždí zprava doleva, zatímco my se držíme vpravo a nekličkujeme jako ti ostatní blázni. Nadšeně si fotíme všechny ty auta a pruhy, stejně tak jako přilehlý mrakodrapy. 

První fotky z auta

Když se konečně vymotáme z Chicaga, projedeme městečkem Gary a vystřídáme se. Auto se řídí víc než pohodlně. Zařadím tam automat a pak už jen tupě šlapu na brzdu či plyn dle potřeby. Naše trasa míří na jih a první zastávkou je  hlavní město státu Indiana, Indianapollis. Zaparkujem v centru a chceme si koupit parkovací lístek. S mašinou nám to ale moc nejde. Naštěstí se tam objevuje starší manželský pár, kterej se nám ochotně snaží pomoct.  Chlápek tam pořád něco zběsile mačká a ženská jen pořád dokola opakuje Oh Jesus, což dle mýho názoru pánovi moc nepomáhá. Pak se mu konečně s mou pomocí podaří nacvakat tam jednu hodinu a tak zaplatíme jeden dolar a jdem se podívat po městě.

Se sochou staré indiánky před muzeem

Vydáme se podél vodního kanálu a navštívíme muzeum o Navaju, což je oblast v Utahu, kde žili a stále žijí lidé z Indiánského kmene Navajo, jejichž sousedním kmenem jsou známí Apačové. Pak pokračujeme dál, vidíme spoustu vymóděných Amíku, jedni jsou na svatbě, druzí oslavují promoci. My obejdeme celej kanál a zamíříme k památníku o útoku 11. září. Chvíli se tam zdržíme a zjistíme, jak to vlastně všechno bylo. 

V pozadí vodní kanál v Indianapollis

Pak už se odebéřeme zpátky k autu a pokračujeme po dálnici dál směr Louisville. Cestou se ještě stavíme na benzině a ve Wallmartu nakoupit nějaký jídlo. K večeru přijíždíme do Louisville, kde máme zabookovaný spaní přes AirBnB.

Náš domeček v Louisville

Ubytování je to fakt luxusní. Jsme v úplně historickým baráčku. Nábytek je tady jako na zámku, dřevěnej stůl i židle, vzácný obrazy, křišťálový lustry a zrcadla v tlustých rámech. Můžem si tady uvařit čaj a kávu a vzít si nějaký sušenky. Můžem i používat kuchyň, takže vylejeme z plechovky nějakou pofiderní rajskou polívku, ohřejeme si ji a pořádně se nadlábneme. Spíme na starožitným růžovým saténovým gauči, kterej je moc pohodlnej a možná je i škoda jej používat. No jedním slovem nádhera.

Starobylej pokoj s naším novodobým bordelem

Ubytování: AirBnB