pátek 9. června 2017

Zřícenina Sokograd, nejvyšší vodopád Srbska a návrat domů

Po včerejším propršeným dni se dneska probudíme do krásnýho sluníčka, který nás poměrně brzo vyžene ze stanu. Sbalíme si všechny věci a vyrážíme do hospůdky za Dragem na ranní kávu. Jak tam tak sedíme, rozhlížím se všude kolem po tom neskutečným nepořádku, kterej je všude okolo. Tam visí nějaká flaška, tam hrabě, jinde zase konev, do toho spousta svatých obrázků ... no prostě bordel jak má být.

Ranní probuzení pod horou Rtanj

Jednou z visících věcí je taky několik svazků nejrůznějších bylinek. Zeptám se, k čemu to všechno používá a začne dlouhosáhlá přednáška. Každej svazek Drago vezme a ostrým pichlavým suchým kvítím mi zaveksluje u nosu, abych nasála tu vůni. Následně začne rukama nohama popisovat,
že toto je dobrý na srdce, na krevní oběh, tohle zase na žaludek a já nevím na co všechno. Je to takovej šamanskej doktor. No a při našem odjezdu nám dokonce směsici bylinek dá. A víte jakou? Slavnej nápoj jménem Rtanjski čaj!

Pyramida Rtanj

A co to vlastně ten Rtanjski čaj je? Je to čaj z bylinky saturejky horské, která se ale nesmí sbírat nikde jinde než právě na téhle magické hoře. Účinky tohodle kouzelnýho moku jsou především v tom, že zabraňují plynatosti a pomáhají s různýma zažívacíma potížema. Každopádně Drago nám dal směs bylinek, ne jenom saturejku, tak jsem zvědavá co to s náma udělá.

  
Zřícenina hradu Sokograd  

Pak už míříme do městečka Sokobanja, který je slavný především svýma lázněma. Na ty už ale bohužel nemáme čas, protože se ještě dneska musíme dostat zpátky do Česka, a tak volíme výlet na zříceninu Sokograd. Parkujeme u restaurace Vidikovac, kde je i útulnej přístřešek pro turisty s menším parkovišťátkem a pak už se vydáváme nahoru pěšky. Cesta vede ze začátku po asfaltce, pak se z ní postupně stane lesní cestička s kamenama a dostat se nahoru potřebuje trošku fyzické zdatnosti.

 Schody bez zábradlí

Pán jdoucí ze zříceniny zpátky nás varuje před zmijema, my ale naštěstí žádný nepotkáme. Okoukneme bývalej hrad a mažeme zase zpátky k autu. Nicméně dal by se tu udělat i delší výlet. Naproti na kopci vidíme kříž s kapličkou a na druhým zase jiný vyhlídkový místo. Všechno je propojený turistickýma značkama, takže se není kam ztratit. A to je v Srbsku docela rarita.

 Ripaljka vodopad

Pak už je na čase opustit Sokobanju i s jejím Sokogradem a pokračovat k největšímu vodopádu Srbska, k Ripaljka vodopad. Jo a mimochodem, všechny ty názvy začínají na Soko, protože tam prej dřív hnízdili sokoli, ale kdoví, jakou má tahle historka pravdivostní hodnotu. Zpátky k vodopádu. Ten začíná na hoře Ozren, kam by se mimo jiné taky nebylo špatný zajet podívat a je vysokej 17.5 m.

Není úplně jednoduchý ho na turistickým místě najít. Dokonce se musíme ptát stánkařů, kterých je tu  mraky a prodávají tu vše od nanuků, přes med až po vyřezávaný dřevěný pistolky. Hlavní je v těch malých dětech pěstovat klid a mír. Tak teda, když přijedete na hlavní parkoviště, cesta k vodopádu vede jakoby zpátky, ale strmě dolů po kamenité cestě. Pak už to nemůžete minout!

 
Největší vodopád v Srbsku

Pak už opouštíme Srbsko a všechny jeho krásy i nešvary a vydáváme se na letiště do Niše, abychom stihli náš let do Bratislavy. V letadle to všude voní naším Rtanjskim čajem a taky všema našema zážitkama z celýho toho dobrodružnýho balkánskýho putování.

Trasa 8. den: mapa



Žádné komentáře: