neděle 21. května 2017

Z Klíčavy přes Křivoklát až na Máminku

A je tu další slunečná neděle, která znamená další výlet za krásami přírody v okolí Prahy. Tentokrát vybereme oblast Křivoklátska. Jelikož jedeme s Pájou a Jirkou, kteří mají služební vůz, tak dokonce jedeme autem. A to se na našich výletech jen tak nestává. Potom, co nás naberou na zastávce u nemocnice Motol, najedeme na dálnici a následně z ní sjedem abychom zamířili k vodnímu dílu Klíčava.

Milovníci vodohospodářských děl

Jo, jasný, samozřejmě, že to byl můj nápad tam jet, protože nikdo jinej není takovej blázen do
vodního hospodářství a věcí s ním spojených. Projdem se teda po hrázi, protože dál nás výstražný cedulky nepustěj a pak se rozhodneme vyrazit směrem po červené turistické značce až k samotnýmu hradu Křivoklát.

Od VD Klíčava až na Křivoklát

Po cestě máme i nějaký výhledy na meandrující Berounku a všechno klape fakt hladce. Až do doby, než asi 50 m od nás uvidíme stádo divokých prasat i s malýma podsvinčátkama. A v tom přestává legrace. Nebo teda aspoň pro mě, protože já jsem vrchní poseroutka. Otočíme se tak o 180 stupňů a pomalu ustupujeme tam, odkud jsme přišli. Vyčkáváme v bezpečně vzdáleným místě a já vyhlížím, na kterej strom by se dalo ukrýt, protože takové svini člověk neuteče.

Poberounský výhledy

Pak naštěstí prasátka odejdou a můj strach s nima, a tak můžeme směle pokračovat v cestě. Zanedlouho dorážíme k hradu Křivoklát, kde poměrně značně vzrostla hustota turistů. Jirka s Pájou chtějí na prohlídku, já jsem tam byla nedávno a Jirka to nemá rád, takže si to pro tentokrát necháme ujít.

Naše čtveřice na výletě

Ještě předtím, než prohlídka začne, jdeme do hradní restaurace na pivo a polívku, a jelikož mě vzezření polívky neoslovuje, volím na oběd tekutý chléb. Pak už jdou ti dva dovnitř, a my míříme na vyhlídku v blízkosti hradu.

   
Vyhlídka na hrad Křivoklát

Počasí nám přeje, výhledy jsou famózní a tak si užíváme klidu a pohody na lavičce u vyhlídky. Pak už se setkáme i se zbytkem výpravy a pokračujeme pěšky zpátky po červené k hrázi vodního díla, kde máme zaparkovaný auto. Trasu tentokrát mírně pozměňujeme a jdeme po červené čárkované, jež na své cestě obsahuje značné množství naučných cedulí, kterých si však bohužel tolik nevšímáme. Uteče to cobydup a už nasedáme do rozpálenýho auta a šineme si to směrem k rozhledně Máminka.

Na vrcholu rozhledny Máminka

Rozhledna Máminka je postavená na kopci jménem Krušná hora tyčící se do výšky 609 m a aby to nebylo málo, lidi tady ješt postavili rozhlednu vysokou dalších 33 m, takže to máme celkem 642 výškových metrů. Na Křivoklátskou vrchovinu docela slušnej výkon.

  
Panoramata

Né že bych se bála výšek, ale tahle rozhledna prostě není úplně stabilní. Když stoupáme po 96 schodech nahoru, dřevěná konstrukce se různě naklání, třese, viklá a tancuje pod našima nohama. Jakmile jsme však na horní plošině, neštěstí je zažehnáno a můžeme se kochat krásnýma výhledama do okolní krajiny.

Záznam do knihy návštěvníků

Na památku se ještě zapíšeme do vrcholové knihy, kam přidáme poselství o tom, ať si lidi dávají majzla na nebezpečný prasata a pak už se postupně vydáváme směrem zpátky na zem. Všichni jsme poměrně dost vyhladovělí, a tak začneme uvažovat o tom, kam se stavíme na jídlo. Jedno z větších měst, ketrý potkáváme na zpáteční cestě do Prahy je Beroun. Od pár lidí jsem slyšela, že se tady nachází poměrně dost kvalitní restaurace s názvem Black Dog, a tak tento podnik navrhnu jako vhodnej k zastavení.


   
Kluci s burgrem El Guapo

Objednáme teda tři Burgry, já si dávám Gazpacho a všichni jsme s výběrem spokojení. I když na druhou stranu, za tu cenu jsme čekali něco víc. Každopádně podnik má docela narváno, tak se jim nejspíš daří a nebudeme jim do toho kecat. Černejm psům zdar, těm berounskejm zvlášť!



Žádné komentáře: