Výlet do Českýho Brodu s návštěvou mafiánské hospůdky

Ráno vstaneme na budík a už v devět musíme vyrazit na cestu. S Vlastíkem a Pavlem máme sraz na metru na Hájích a v deset nám tam odtud odjíždí bus do Louňovic, výchozího bodu našeho pěšího výletu. Ať má tenhle článek taky nějaký praktický informace, přikládám sem odkaz na mapu a dodávám, že celá trasa má 23 km a zabere zhruba 6 a půl hodiny. Kdybyste nás náhodou někdo chtěl následovat.

Trasa z Louňovic do Českýho Brodu

Po asi půl hodince v buse se objevujeme na zastávce v Louňovicích a najednou nikdo neví,
kam se vydat, a tak stojíme ztraceně na zastávce. Pak zjistím v mapě, že musíme následovat modrou značku směrem do centra vesnice a tak se po mírném občerstvení, které se skládá z čaje s rumem, vydáváme na cestu.

Hlavně dodržovat pitnej režim

Naší první zastávkou je Louňovický skanzen, který se skládá z asi pěti až osmi menhirů a jiných v zemi zapíchlých kamenů. Omrknem aspoň zhruba informační cedule, aby se neřeklo, že místní památkou opovrhujeme a pak už pokračujeme dál. Směřujeme na naučnou stezku Voděradské bučiny, která nás provede kolem Jevanského rybníka. Cesta je moc hezká, chvilkama jdeme hezkýma lesníma uličkama a neustále se občerstvujeme čajem.

V jedné z lesních uliček

Pak už se objevujeme v Jevanech, kde kluci už zdálky vidí jejich oku lahodící scenérii skládající se z velkých deštníků s nápisem Svijany. Nebyl čas ptát se co a jak a už sedíme v útulné hospůdce. No útulné, Pavel to výstižně shrnul slovy, že to zařizoval člověk, kterej má spoustu věcí a jednu malou místnost. Zdi jsou odshora až dolů ozdobeny obrazy, je tam několik matrjošek, kávových mlýnků, láhví od šampaňského, prostě všemožnýho harampádí.

Pohoda v hospůdce

Taky nás zaujme obří hrnec stojící na kamnech, ve kterým se luhuje nějaký ovoce. Udiveni vší tou podivností usedáme ke stolu a přichází k nám rusky mluvící obsluha. Adéla si chce objednat limonádu, ale je jí silně doporučeno vzít si nápoj z horkýho ovoce a tak raději volí tuhle variantu. Já si zase objednám cider, kterej má však prošlou dobu trvanlivosti a tak jej jdu vrátit. Místo omluvy na mě ale čeká uražený oznámení, že tomu nic není a že ho barman klidně vypije. Tak ať ho klidně vypije, ale nechci vidět, až se z něj večer posere.

Horkej ovocnej nápoj ala kompot

Ruskej boršč - asi fakt pravej

Za chvíli se do hospody začne stahovat ruská smetánka a my si v tom mafiánským doupěti začnem připadat poměrně nevítaně. A tak dosrkáme boršč se smetanou, dopijem piva a vydáme se k odchodu. Venku před hospodou uvidíme dva černý bouráky s podezřelýma espézetkama typu 0001 a tak se radši co nejrychleji zdejchnem, ať se nezapletem do nějaké nechtěné akce.

Jak se u nás říká s děckama na véletě

Naše cesta pokračuje poměrně blátivým úsekem, kde jsme všichni nuceni poslouchat Adélino stěžování si na bahno, ale i tak to nějak přežijem a při překonávání jednoho obzvlášť špinavýho úseku dokonce udělám video.

Vlastík, statečný zachránce

Pak už pokračujeme po normální cestě údolím Šembery, kde spatříme další zajímavost, kterou jsou takové hobití domečky uprostřed lesa. Tohle oppidum (já to slovo musela použít) nás zaujme natolik, že se na něj chceme podívat blíže, nicméně nám to není umožněno, jelikož ho hlídá chlapík ve velkým autě a zařve na nás, ať se odtama zdekujeme. Vyslyšíme příkazu a pokračujeme v cestě. Nedá mi to a zeptám se místních pejskařů, cožepak je to za stavbu. Prej se tam loni natáčel seriál a od té doby to tam ten chlapík každej den hlídá. Zajímavé.

Podivný domky v lese

Pak už nás všechny začnou dost bolet nohy, ale i tak náročnou cestu přežijeme. Míjíme tvrz Tuchoraz, která je však veřejnosti nepřístupná a kolem páté dorážíme do Českýho Brodu. Tam nasedáme na místní osobáček a za pár desítek minut se objevujeme v Praze na Masarykově nádraží. Jedna zajímavost se však ve vlaku přece jen stala. Pozorovali jsme zajímavý úkaz lidské hlouposti, kdy první vagón byl narvanej k prasknutí, kdežto všechny další byly poloprázdný. A víte, co nám řekl průvodčí, když jsme se ptali proč? Protože ti lidi chcou být první v Praze!

S mnou nalezeným dřevěným kolem, který mi pak ale stejně bylo vyhozeno

Na Masarykáči už máme sraz s Kubou a Ondrou, kterým zrovna taky přijel vlak z Olomouce a tak jedeme tramvají k nám na byt, kde začneme vařit guláš. Kolem osmé dorazí ještě Martin, Katarína a Ondra a tak je pro dnešní večer naše sestava komplet. Večer je to parádní, dáváme si vynikající guláš a popíjíme Jacka s Colou. 

Pohoda u nás doma

Kolem jedenácté se rozhodneme vyrazit do víru velkoměsta. Vlastík nás bohužel opouští a razí domů na Strahov, my ostatní nasedáme na metro a jedem na Ípák do Rodea. Jestli můžu v Praze doporučit nějakej klub, kde dobře hrajou, tak je to určitě tenhle. Je to tam sice pomenší a hrajou hitovky z rádia, ale ty zase všeci dobře známe a dá se na ně tančit, takže žádný tuc tuc anebo parádičky typu Michal David.

Dohny, kterej sice sedí metr od nás, ale vůbec o nás neví

Dění v klubu probíhá docela standardně a pak už se vracíme noční tramvají zpátky na byt, kde si děláme vajíčka a dojídáme česnekovou pomazánku. Pak se nás pět uloží všemožně po našem malým pokoji a usínáme jako jedna velká rodina. Tak dobrou.

Jo jo, česneková pomazánka moc chutnala ... hlavně v noci