pátek 20. května 2016

Plantán, kvajáva, hurikán a jiný neštěstí

Ráno dostaneme od hostitelky na snídaní míchaný vajíčka s opečeným toastem, což nás nebudem si lhát, docela potěší a jsme tak schopni odpustit jí jejího štěkajícího čtyřnohýho miláčka. Po snídani si napakujeme věci do auta, já sedám za volant a uháníme dál na sever směrem k Orlandu. Avšak hned v Miami nastane zajímavá událost.

V pohodě si řídím, dáváme pozor na cestu a v tom najednou přímo přede mnou nějakej blázen v autě začne kličkovat přes všechny pruhy zprava doleva a já nemám šajn, co se děje. Nejdřív si myslím, že je to někdo zfetovanej, nebo omámenej jinýma látkama a až později mi dochází, že ten chudák se snaží tímto manévrováním zastavit ten štrůdl aut jedoucí za ním. Když všichni postupně začnou zpomalovat, všimnu si nenápadnýho nápisu Sheriff na dveřích toho kličkujícího auta. A jakmile zastavíme úplně, obleje mě horko z toho, že ten kluk kovbojská zastavil celou tu kolonu kvůli mně, protože jsem hned první na řadě, asi 5 metrů za ním. Panebože, co jsme to provedli? Nebo spíš s kým si nás to spletli? Naštěstí se ukáže, že šerif nejde po nás, ale zastavil, aby z prostředního pruhu odstranil zbytky roztržené pneumatiky. Každopádně ten způsob jakým to udělá, není úplně ledajakej. Ten frajer prostě vykopne dveře svýho auta, odhodí pneumatiku ke krajnici, zatočí prstem a ukáže dopředu, jakože máme všeci opět zařadit jedničku a vystřelit odtud. To jak takový zastavování kolony v praxi vypadá je možný vidět na tomhle videu.

Na Palm Beach

Pak už je po cestě všechno v normálu a my se tak po krátké době dostáváme na Palm Beach. Převlečem se do plavek a konečně hurá do vody. Na to, že jsme na jedné z nejznámějších pláží světa nám to tu přijde
docela mrtvý. Žádný stánky s verbeší ani davy turistů tu nejsou, máme to tu skoro sami pro sebe. K odpočinku na pláži si rozděláme plantán, aby jsme doplnili energii. A jakej že je rozdíl mezi banánem a plantánem? Banán je mnohem menší, s tenčí slupkou a sladkým obsahem, kdežto plantán je naopak velký s tuhou slupkou, je méně sladký a používá se k přípravě vegetariánských pokrmů, takže se většinou nejí za syrova tak jako banán. To jsme samosebou tenkrát nevěděli a tak ho slupnem za syrova a není divu, že nám ten větší brácha banánu moc nejde.

Plantán (vlevo) versus banán (vpravo)

Pak už se dopravujeme přes zvedací most, kde zrovinka musíme čekat než přejede loď, zpátky na dálnici a pokračujeme tak ve výpravě na další pláž. Ovšem, co se nám na cestě zase nepřihodí. Mám pocit, jakoby se trošku začalo horšit počasí. No trošku je možná slabý slovo. Zničehonic se zatáhne a začnou padat kapky velký jako cvrnkací kuličky a mám pocit, že přijde i krupobití. Aha, tak proto byla na pláži nějaká výstražná vlajka a cedule informující návštěvníky o častým výskytu hurikánů. Poučena svým oblíbeným učitelem z předmětu Natural Disasters (přírodní katastrofy) neváhám ani minutu a zastavuju na odpočívadle. Bylo to za pět dvanáct! Sotva se schováme začnou padat kroupy a fučet takovým způsobem, že se palmy ohýbají až k zemi. Upřímně řečeno, takovou bouři jsem ještě nezažila. A kdo mě zná, ví, že se bouřek tak trochu bojím. Takže čekáme v přístřešku než ten hurikán zase pomine a až je na silnicích i okolo klid, vydáváme se zpět na cestu.

Nešvary floridskýho počasí

Další zastávkou je Cocoa Beach, kam dorážíme s mírným zpožděním a tak už ani do vody nejdem a procházíme se bosýma nohama v jemným písku na přelomu vody a souše. Hotová romantika!

   
                              My ve stínu                                       Otisky nohou v písku

Při tom romantickým procházení se však objevíme totálně neromatickou medúzu, která hraje doslova všema barvama. Je nepřirozeně růžová a neonově modrá, což dle mýho názoru značí její nebezpečnost a já vím, že do vody už mě nikdo nedostane!

Netvor vyvrhlej z moře

A tak se vracíme zpět do auta a míříme do Orlanda k Indovi, kterej dělal dřív Couchsurfing, ale teď už si za svoje ubytovací služby nechává zaplatit. Včera jsem s ním usmlouvala bezva cenu, která dokonce zahrnuje typickou indickou večeři, takže naše prázdný žaludky se zase jednou hezky naplní.

U Pradyho doma

Je sice fajn, že máme jídlo, ale taky jde o to jaký jídlo. Na mě je to pálivý jako blázen, a to jsem od taty zvyklá na "lehce" pikantní jídla. Tohle ale nechutná jako chilli, ale jako zázvor a kdoví jaký všemožný koření, který pálí jako čert. Nicméně do sebe kousek nasoukám, Jirka dodlabe zbytek a Ind, kterej na mně tak nějak pozná, že to nebylo úplně to pravý ořechový, mi za odměnu nabídne ještě speciální dezert Goiabada. 
   
Goiabada v originálním balení                       Goiabada nakrájená na talíři

Goiabada je taková tuhá pasta, která se dřív v Portugalsku a Brazílii používala jako marmeláda. Je vyrobená ze sladkýho ovoce jménem kvajáva rostoucího na stromě s názvem kvajáva hrušková, jež má svůj původ v Jižní Americe. Tak se mrkněte, jak všecky ty zajímavý věcičky vypadají, pro dnešek už by to asi stačilo.

Plody kvajávy


 Ubytování: Prady´s hosting



Žádné komentáře: