Lodí mezi aligátory, kteří nakonec nepřipluli

Ráno vstaneme, zabalíme si všecky věci a znovu vyrazíme na cestu. Jedem po neskutečně dlouhým mostě vedoucím snad přes celej oceán až do Visitor Centra národního parku Everglades. Vzhledem k tomu, že se nacházíme v části, která dost dobře nejde prozkoumat autem ani pešky, koupíme si projížďku na lodi! Máme štěstí, loďka odjíždí asi za 5 min, takže my dva společně s postarším německým párem nasedáme do lodi a naše kapitánka nás proveze částí parku nesoucí jméno Ten Tousand Islands (deset tisíc ostrůvků). 

 Leteckej pohled na ostrůvky

Prvně zastavíme u hnízda, kde sídlí pták jménem Orlovec říční. Nadšeně si jej fotografujeme a doufáme, že
po cestě uvidíme ještě další zajímavý živočichy. 

 

Atrakcí je ten malej ptáček vlevo na sloupku

Projíždíme mezi jednotlivýma ostrůvkama a pořád se tak jaksi nic neděje. Pouze však do doby než přijde to pravý dobrodružství! Zajedeme loďkou do úplně úzké uličky, kde nám nad hlavama visí různý větve, lijány a všemožná jiná verbeš. Prostě pravej prales! Samozřejmě je tam strašný vlhko a spousta nebezpečných zvířat. A hlavně komárů! Průvodkyně je naštěstí tak hodná a půjčí nám svůj repelent. Nicméně štípanců si odvezeme stejně dost.

  

             Vjíždíme do pralesa!                                     A vůbec se toho nebojíme...

Například se tam dost často objevujou hadi. My bohužel žádnýho nevidíme, asi jsou všichni někde zalezlí. Avšak mají být jedovatí, takže možná vlastně bohudík. Přímo nad hlavou nám však visí obrovská pavučina se zajímavým pavoukem uprostřed. Průvodkyně nám říká, že tyhle pavučiny jsou tak pevný, že je dokonce používali rybáři místo sítí na lovení ryb.

Taky vidíme zajímavý plody rostoucí na stromech. Jeden z nich nám průvodkyně utrhne a dá do ruky a vysvětlí nám, že hnědá část plodu je něco jako bulva kořene a když tyto plody spadnou do vody, je to vždy tou hnědou částí dolů a ta pak zakoření a vyroste z ní nová rostlinka. Zajímavej rozmnožovací systém.

S kouzelnou fazolí

Taky pro nás najde na stromě malýho krabíka, kterej z důvodu záchrany svýho života odhodil některý svoje klepeta. Žádný strachy, prej mu pak všechny dorostou. Takže si jej můžeme v klidu prohlídnout a někteří z nás (já to nebyla) si ho nechat proběhnout po dlani. Slovo proběhnout možná není nejvhodnější, když teď ten chudák postrádá některý končetiny.

S krabem na dlani

Ke konci prohlídky ještě zastavujem u ostrůvku, kterej je celej z mušliček. Sídlili tady první obyvatelé Ameriky – Indiáni. A jelikož neměli nic jinýho než tyhle mušle, používali je úplně na všechno. Dokonce i na to, že si z nich udělali ostrůvek k bydlení. Zamíchali je do nějaké hmoty s vodou a měli z toho něco jako první beton.

Mušlí ostrov

Bohužel však za celou dobu nevidíme žádnýho aligátora, což bylo největším lákadlem této prohlídky. Jsme trochu zklamaní, protože když jsme tuto předraženou vyjížďku kupovali, aligátoři byli slíbení. A tak na rozdíl od Němců nenecháme průvodkyni žádný dýško, protože když nebyli aligátoři,tak nebudou dolary. A basta!

Průvodkyně, co trošku ostrouhala

No nic, je čas napravit co bylo zameškáno! A tak sedáme do auta a s mapkou, kde máme vyznačený body zájmu – aligátory, pokračujeme po nádherným parku Everglades. Zastavujeme u prvního puntíku v mapě a hned se nám poštěstí a vidíme několik aligátorů, jak se flákají ve vodě a jemně se v ní nadnáší. Jsou to asi nebezpečný zvířata, ale takhle z dálky a za zábradlím vypadají docela přátelsky.

 

              Focení aligátorů                                         Takovej náš malej Ali

Takových aligátořích zastávek uděláme ještě několik a pak už pokračujem do Miami, kde máme domluvený další AirBnb, tentokrát u holčiny jménem Liz. Domek je moc hezkej, ostatně jako všude, avšak první nevýhodou je absence wifi. To znamená, že jsme zase namydlení a nemůžeme si tak naplánovat nocleh na další den. Naštěstí je ale Liz tak hodná, a půjčí nám počítač svůj, takže k žádnýmu maléru snad nedojde. Druhou a naštěstí poslední nevýhodou je fakt, že Liz vlastní sice malýho, ale pěkně uštěkanýho psíka, kterej si nedá pokoj a štěká jak blbej celej večer. A tak se radši sbalíme a odjedeme se podívat k přístavu na západ slunce.

Západ slunce nad přístavem v Miami

Tam se projdeme okolo lodiček a jak tak bloumáme okolo, zaujme mě na zemi jedna na první pohled záhadná věc, a tou je kokos ve šlupce. Není tak malinkej jako naše kokosy, co známe z obchodů, ale masitá šlupka jej dělá opravdu obřím. Trvám na tom, že si ten kokos musíme nechat a i přes Jirkův nesouhlas si můj kokos hoví na zadním sedadle našeho auta, když se vracíme zpátky na ubytování. Nebudete tomu věřit, ale tenhle miamskej kokos s náma stráví ještě hezkých pár dní. No a aby ten malej pes nehlučel v našem domě sám, rozhodnu se ještě večer zabrnkat si pár tónů na kytaru. 

Brnky brnk

Ubytování: AirBnB