Tulipánovej festival se Skotama, Indiánama a taky náma Čechama

Je sobota a plán na dnešní den je jasnej. Bonnie, americká maminka Barči, s kterou jsme již byli na výletě v hlavním městě Kansasu, nás vezme autem na další výlet. Tentokrát do malebnýho městečka jménem Wamego, kde se koná tulipánovej festival.

Tulipány kam se podíváš

Na cestě na festival

Když dojedeme na místo, nejprve se kocháme těma krásnýma tulipánama všude okolo a hned potom zamíříme ke všem těm stánkům s prodejem všeho možnýho. Je až neuvěřitelný, jak moc mi to připomíná Česko. Vypadá to tu jako na Olomoucké Flóře nebo Matějské pouti. Až na to, že tady v těch stáncích neprodávají dreky z Vietnamských tržnic, ale docela pěkný, ručně vyráběný věci. Zaujmou nás zvláštní hodiny, šperky, doplňky do bytu a další blbosti.

   

Růžový tulipány v mnoha odstínech

Pak taky procházíme kolem malýho pódia, kde hrají a zpívají dva skotští dudáci. Jejich vystoupení si dokonce nahraju na video. Popravdě nevím, jestli tam fakt přijeli ze Skotska, nebo to jsou Američani se Skotskýma předkama, nebo prostě Amíci bez Skotských předků, co se přestrojujou za Skoty. Vem to čert, tady je ta jejich muzika.

Tudladáj

Ovšem úplně nejvíc mě zaujme místo, kde stojí asi tři teepee a u nich normálně indiánská rodinka. Jsou to opravdoví indiání, kteří žijou v těch svých plátěných stanech, nože si vyrábí z kamenů a prostě žijou tak, jak se žilo dřív. Mně se s nima stane taková vtipná historka. Jedna indiánská holka, která drží v náručí malou činčilu nebo co to je ke mně přijde, ať si ji pohladím. Nejdřív nechci, ale za naléhání jejího obrovskýho indiánskýho otce povolím. Avšak je to trik, vůbec to není žádný živý zvíře, pouze jeho srst a tak když se ji snažím pohladit, chytí mě malá indiánka za ruku a já se neuvěřitelně leknu. Všichni indiáni z toho mají bezva srandu a náčelník se ještě pochlubí tím, že svou dceru k tomuhle činu navedl, že hned jak mě viděl z dálky, tak poznal, že jsem ten typ člověka, kterej na tuhle habaďůru určitě skočí. No paráda!

Ručně vyrobené zbraně indiánů ležící na kůži jimi uloveného zvířete

S náčelníkem

Pak už zamíříme do takovýho malýho, historicky vypadajícího domečku, kde se nachází muzeum. Najdete tam všechno od vycpaných zubrů až po nejrůznější kuchyňské spotřebiče. Náhodou tam potkáme takové dvě velmi staré dámy, které nás poučují, že tahle věc v rohu je gramofon, že se na tom dřív pouštěla hudba a ne jako teď, když všichni používáme mobily. No ony dámy nevěděly, že jsme z Česka a většinu vystavených exponátů dost dobře známe, ne-li některé stále ještě používáme. 

Bizon americký připomínající našeho zubra evropského

V muzeu jsou rovněž takové malé pokoje, které představují, jak to dřív vypadalo v normálním bytě. Vypadá to všechno moc hezky a jakmile si celý muzeum prohlídneme, pokračujeme ven, kde už hlučí obrovskej motorovej stroj. A na co že vlastně tahle černá, čmoudící mašina je? Na výrobu domácí zmrzliny! No a přece ji nenecháme lomozit jen tak nazdař bůh, a tak si jednu dáme. Je fakt vynikající.

Jeden z historických pokojíků

   

Stroj na zmrzlinu a její ochutnavačky 

Pak už je čas tohle pěkný městečko opustit a vrátit se zpátky do Manhattanu. A velké díky patří Bonnie za další suprovej výlet!