Část naší skupiny ráno vstane, nasnídá se a zabalí si věci. Jelikož ostatní stále ještě vyspávají, uděláme si takovej malej veget u vyhaslího ohniště a užíváme si ranního slunce. Je to neskutečná pohoda...až na to, že docela fouká vítr a všechen písek mi padá do pusy a do očí. A tak si přikryju hlavu ručníkem a vegetím dál!
Ranní pohoda
Pak už je čas naskládat všechny věci do lodí a vyplout dál po proudu řeky. Počasí nám fakt vychází, svítí sluníčko a je teplo. Možná až moc, protože s sebou máme (teda měli jsme)
pouze jeden opalovací krém pro celou skupinu. Takže se pak radši zakrýváme ručníkama a vším možným, abysme do Manhattanu nepřijeli rudí jak raci. Což jsme nakonec stejně přijeli.
Naše posádka ... já a Vojta
Ovšem s počasím to není zas až taková lambáda, jak si všichni myslíme. Odpoledne se totiž začíná zvedat vítr a to poměrně mohutně. A tak nás nenapadne nic lepšího, než že si kluci stoupnou na zádě lodí a tvoří tak velký plochy, do kterých se opírá vítr a my holky vepředu natáhneme plachtu jednoho ze stanů a rázem máme z kanoí plachetnici. No a fouká tak moc, že už vlastně vůbec nemusíme pádlovat a jenom se tak vezem.
Tak ti plachta popožene jachtu
Pak uděláme menší zastávku na oběd na jednom písečným výčnělku a dojíme zbytky, který s sebou vezem. Další zastávka je až v Manhattanu, kam dojedem za silnýho větru a poměrně velkých vln. Je trošku problém v té rozbouřené řece zaparkovat lodě ke břehu, ale všichni zkušení kormidelníci to zvládnou. Teda až na onu dvojici Američanů, kteří ve vodě předvádí zápas na život a na smrt, ale nakonec to taky nějak zvládnou. Na závěr ještě uděláme velkou skupinovou fotku, abysme měli na tenhle parádní výlet památku.
Vodáci v Kansasu
V Manhattanu už na nás čekají naše rodiny i s vozíkem na lodě a tak kanoe zase naložíme zpátky a postupně odjíždíme se svýma rodinkama domů. Jakmile se dostaneme zpátky na koleje, většina z nás si jde odpočinout a dospat se z náročnýho výletu. Z klidu nás ale vyruší sirény a zmatkování všech okolo. Na náš kampus se totiž blíží tornádo! A tak valnou část večera strávíme místo v pokojích v jednom obřím betonovým krytu bez oken, kde sedíme na zemi, namačkaní na sobě a pořádně nemůžeme nic dělat. Nejdřív je to docela vzrůšo, po chvíli to ale začíná být docela nuda. Pak nás konečně všechny vypustí ven, tornádo nás naštěstí minulo a tak se vracíme do svých kutlochů pokračovat v započaté činnosti. V tom krytu to byla sice otrava, ale aspoň jsme zažili pravej Kansas i s jeho podnebnýma vrtochama!
Jo a ještě na závěr ... tady je video z našeho plujícího víkendu.
Žádné komentáře:
Okomentovat