úterý 12. ledna 2016

Setkání s Československou osádkou a kývací tanec

Ráno musím vstávat kolem páté. Moje nová rodinka mě totiž veze do školy, kde nám začíná Orientation week (týden, kdy se máme zorientovat v novým městě a hlavně škole :-D). Sice to začíná až v 9, ale vzhledem k tomu, že Kansas City a Manhattan jsou od sebe vzdélený přes 200 km, musíme vyrazit dřív. 

Když si to tak frčíme po dálnici, je ještě tma a já pořád nějak nechápu, že jsem v USA. I když nějaký změny tady určitě jsou. Dálnice rozhodně není sámá díra, ani žádná uzávěrka, svištíme si to pořád rovně bez sebemenších zatáček a cestou vidím spoustu typických amerických trucků.

 Aut s velkým čumákem tu jezdí fakt hodně

Zhruba v půlce cesty mě Kaye předá své mamce Liz a jejímu manželovi Howardovi, kteří teď budou mojí "rodinou" tady v USA. Po cestě se dost bavíme a všichni jsou na mě strašně hodní. Před devátou přistaneme před školou, kde už na mě čeká
Slovenka Judita, která mě doprovodí do školy. Potkám tam poměrně velkou skupinu Čechů a tak se hned všichni rychle seznámíme. Ze ČVUTu jsme tam 3: já, Vilda a Barča, z VŠE přijelo dokonce 6 lidí: Vojta, Adam, Kamila, Daniela a Slovenky Anička a Judita. A pak už je čas na přednášku, na níž nás vítají na škole. Bohužel to není jediná přednáška, ten den jich absolvujem asi tak 10 a natlačí do nás milion informací. Od toho, co můžem a nemůžem s jakým typem víza, přes to, že nesmíme ve škole podvádět až po to, že kdybychom chtěli, můžem si zavolat poldu, kterej nás bude vodit ze školy domů.

Československá skupinka na přednášce

Mezi tou spoustou informací se odehraje dokonce i pozitivní věc a tou je to, že dostaneme univerzitní tričko. Je fialový a je a něm Wildcat (divoká kočka), což je maskot naší školy.

 Willie Wildcat, náš maskot

Hodně zábavná a hlavně vtipná věc je, že nás hned učí univerzitní taneček s názvem Wabash Cannonball. Je to takový vtipný kývání se dopředu a dozadu a člověk u toho vypadá poněkud dementně, ale o to je to větší sranda! Mrkněte na video.

Až skončí program ve škole, vyzvedne nás naše americká máma autem a zaveze na koleje, kde se můžu konečně ubytovat. Bydlím v moderních kolejích, který v podstatě vypadají jako byty. Náš byt je pro 8 lidí a jsou tady 4 pokoje. Přímo na pokoji jsem s Brazilkou Anarou, která je strašně fajn. O bydlení a hlavě spolubydlících zase až v dalším článku. Teď už se musím po té nekonečně dlouhé cestě pořádně vyspat.

Jen tak pro představu, jak vypadají americký koleje 
(cítím se tu skoro jako na Strahově :-D)



Žádné komentáře: