Ráno se za mírného pršení celí už tak mokří balíme. Jediný,
co nám schází ke štěstí je ještě se obout do mokrých bot. V žabkách ale jet nemůžeme a jiný
boty nemáme. No nic, tak to na nás uschne za cesty (pokud zase nebude pršet).
Dorážíme do Kuchlu, kde se u vlakového nádraží schováváme do budky a snídáme. Posilněni
vyrážíme směr Golling, kde nás čeká pěkný kopec. Na vrcholu stojí hotel, vedle
starodávný kostelík a pěkná kašna kde nabíráme vodu a odpočíváme.
Pramenitá voda z Alp
A z našeho lebedění si nás náhle vytrhne
český turista. Pěknej rozumbrada z Čech se svou přítelkyní, která mu však do monologu příliš nezasahuje. Hned se nás ptá, kam jedem a my mu to prozradíme. Následuje jeho čtvrthodinový monolog popisující naši cestu, kterou on jel před dvěma roky s kamarádama. Pak nám položí záludnou otázku: „Příroda nebo historie?“ Jako v nějakým Kufru vybíráme přírodu za 1000 Kč a posloucháme jeho doporučení, kam všude se máme podívat. Mele dlouho, ale jeden jeho nápad využijeme a jdeme se podívat po turistické stezce, která je hned za hotelem. Dědeček v pokladně je na nás hodnej a dokonce nám dá slevu na vstup a tak vyrážíme po značené cestičce dolů k řece Salzach, které se zde zajímavě vlní. Vidíme zajímavé skalní útvary, které zde vytvořil ledovec a tunel, kterým řeka podtéká masiv. Je to nádherná podívaná a my jsme nakonec rádi, že jsme toho tlučhubu potkali.
Řeka Salzach zakouslá do skalního masivu
Dokonce zde i nabízí takovou dobrodružnou atrakci, a to sjet
nad divočící řekou v sedáku zavěšen na laně. Jen při pohledu na tu hloubku
se mi dělá šoufl a tak se radši vzdalujem a vracíme se ke kolům. Cyklostezka
najednou vede po silnici, což je docela nezvyk a není to nic příjemnýho, jak
nás auta předjíždějí. Dokonce vidíme i bouračku, což mi na odvaze moc nepřidá.
Dorážíme do Werfenu, kde obědváme chleba se sýrem u vyschlé fontány a jako zákusek
si dáváme sušenku. Dál míjíme kraftwerk v Pfarrwerfenu, kde dělám Jirkovi
fotku, protože jako muž vodohospodářky se o takový věci musí taky trochu
zajímat.
Výraz plný nadšení z vodního díla
Pak dojedem do Bischofshofenu, kde se díváme po městě a
Jirkovi nějak bleskne hlavou, že se tam konají slavný závody ve skocích na
lyžích. Najdem teda skokanský můstky a máme obrovský štěstí. Zrovna tam skáčou
dva skokani! Je to pro mě neskutečnej zážitek vidět to takhle naživo zblízka.
Celí spokojení sedáme na kola a pokračujem.
Rakouský skokan na lyžích v akci
A protože nám všecko asi až moc vycházelo, tak začne pršet.
Schováme se pod velkým dálničním mostem a napadne nás vysušit stany.
Rozvěsíme je všude kolem a sednem si na pohozenou paletu. Vypadá to, že pršet
jen tak nepřestane, a tak vytahujem karty a mastíme ferbla. Pojídáme u toho
buráky a je nám docela fajn. Bohužel tam ale zkejsnem skoro 2 hodiny. Lamentujeme
nad počasím, jakým nás Alpy přivítaly a stěžujem si na krátké vzdálenosti,
které kvůli počasí ujíždíme.
To už nás začíná
tlačit čas a potřebujeme se někde ubytovat. Po několika ujetých kilometrech
dorážíme do městečka St. Johann a já si všímám cedulky značící kemp. Ihned jej
začneme hledat. Jakmile ho najdem, jdeme na recepci a ptáme se na volné místo.
Máme fakt štěstí, paní v recepci je strašně hodná, všechno nám ukáže a
vysvětlí. Vyhlídnem si tedy místečko pro stan, postavíme jej a pádíme do
sprchy. Všimnem si společenské místnosti s kuchyní, kde se v zápětí
rozhodnem udělat si véču. Vytahujeme ešus a na elektrické plotýnce vaříme rajskou
polívku ze sáčku. Mimochodem je to poprvé (a taky naposled) co ešus využíváme.
Vlastně se dá říct, že jsme ho (a taky všecky sáčkový jídla) vezli docela
zbytečně. S tímto faktem dovedu Jirku prudit ještě celej zbytek dovolené.
No a po dobrým, nebo teda spíš alespoň teplým jídle se jdem natáhnout do našeho
zelenýho paláce.
Dle výrazu to asi zas tak dobrý nebylo
Ujeto: 53,11 km
Nocleh: kemp Michelnhof
Žádné komentáře:
Okomentovat